Rozhovor se Zdenou Frýbovou
o Robinovi a její nadaci
Rozhovor se Zdenou Frýbovou jsem připravoval v posledních měsících jejího života na konci roku 2009, kdy i přes vážnou nemoc měla živý zájem o společenský a kulturní život, začala psát román z prostředí leteckých dispečerů a dokonce navštívila řídicí věž letového provozu na letišti v Ruzyni. Nejvíce jí však ležela na srdci Nadace Robin a její další činnost. Tehdy to bylo právě devatenáct let, co založila nadaci na ochranu zvířat a nazvala ji podle svého nejslavnějšího románu ROBIN. Honoráře za Robina vložila do zakladatelského jmění své nadace a v průběhu let její úsilí podpořilo mnoho dalších dárců. Proto jsme hovořili nejvíce o knihách a Nadaci Robin, které odkázala své jmění. Před rokem nás Zdena Frýbová opustila navždy, ale její Nadace Robin žije dál a naplňuje to, o čem se v rozhovoru zmínila: Zvířata, která s námi sdílejí náš svět, potřebují ochranu a pomoc, když se o ně lidé nestarají nebo jim dokonce ubližují.
Jiří Korejčík
Jak jste přijala zprávu, že váš humoristický román Robin se prosadil mezi vybraných sto knih v soutěži Kniha mého srdce?
Každého potěší, když jeho práce má příznivý ohlas. Toto moje současné potěšení je umocněno jistotou, že když čtenáři dávají své srdce kterémukoli z mých humorně laděných románů o psech, kteří mávají svojí lidskou rodinou, znamená to, že tito čtenáři milují zvířata a většinou jsou i nakloněni těm, která strádají.
Vaše romány o rodinách se psy jsou autobiografické?
Nádherného foxteriéra playboje Robina jsem skutečně vlastnila, přesněji řečeno on vlastnil mne. Pokud jde o lidské hrdiny tohoto románu, autobiografie je tam pramálo. Zato příhody, co nám Robin vyváděl a jak s námi zacházel, jsou líčeny podle pravdy. A dokonce i čtenáři mi psali, že takovéhle příhody jsou nevyfantazírovatelné.
S Robinem jste si tedy užila spoustu legrace?
Velice se mýlíte. Později ve vzpomínkách to legrace je, ale když vy a vaši nejbližší jak šílení pátráte po Robinovi, který vám zdrhnul a je tři týdny nezvěstný, rozsáhlý infarkt myokardu byste pokládali za vykoupení z běd tohoto světa. Bůh zatrať dnes už dávno zesnulého darebáka Robina, který dokázal své lidské rodině zavařit očistec.
Přesto jste ho milovala a je pro vás nezapomenutelný?
Moc jsem ho milovala. A nezapomenutelný je pro mne tak, jak pro ženu bývá nezapomenutelný muž, který jí ze života učinil peklo.
U čtenářů tak oblíbený román Robin vás inspiroval k založení Nadace Robin Zdeny Frýbové:
Ano. Správně jsem doufala, že Robinovi příznivci budou moji nadaci podporovat a tím pomáhat psům méně šťastným než Robin: nalezencům, psům v útulcích a podobně. Ještě dodám, že během času se činnost mé nadace rozšířila též na pomoc koním a kočkám v těžké situaci.
Všechny vaše knihy jsou často reeditovány. Prozraďte nám, která z nich je knihou vašeho srdce?
Robin. Nikoliv však ten, který tak krásně uspěl ve zmiňované soutěži, nýbrž jeho pokračování Robin Druhý a jeho rodina.
Paní Frýbová, co nám povíte o činnosti vaší Nadace Robin?
Všem, kdo v ní pracujeme, jde o zmírňování trýzně a utrpení zejména psů, koní a koček. Nalezencům hledáme umístění v dobrých útulcích, které podporujeme peněžitými dary, finanční rezervy máme i na katastrofické události, například když je útulek vyplaven anebo když je naléhavě nezbytné rozšířit počet kotců.
Přiváženým krmením a placením veterinární péče podporujeme laskavé a chudé lidi, kteří se postupně ujali několika nalezenců a bez naší pomoci by je už neuživili.
Nejsmutnější jsou případy koní, kteří svému majiteli otročili, a když jsou zedření, bezcitně je utratí. Nabídneme-li takovému surovci, že mu koně umístíme v útulku pro staré a nemocné koně, kde by v pohodě dožil, přistoupí jen na prodej. Žádný dosud nešel pod deset tisíc.
Jací lidé s vámi spolupracují?
Skvělí a obětaví. Jsem zakladatelkou této nadace a předsedkyní její správní rady. Bez výjimky všichni členové naší správní rady pokládají za samozřejmé, že pro naši nadaci pracují zadarmo a že si nenechávají proplácet výdaje s touto činností spojené.
Děkujeme za rozhovor.